Rozhovor s novým kapitánem A-týmu mužů Honzou Mannlem

Honzo, v první řadě ti gratuluji k nové roli. Můžeš nám prozradit, jak se to vlastně celé seběhlo, a čekal si, že by mohla volba padnout právě na tebe?

Ahoj, děkuji, moc si toho vážím. Abych byl upřímný, tak jsem s tím vůbec nepočítal. Ani ve snu by mě totiž nenapadlo, že by bylo spojní florbalu a našeho kapitána Juryho Bojky někdy skončilo. Samozřejmě si však moc vážím toho, že mi předal pásku, avšak pokud by se kdykoliv vrátil, pásku mu bez váhání předám zpátky.

Řekni nám, co pro tebe znamená převzít kapitánskou pásku v tomhle týmu?

Abych byl upřímný, znamená to pro mě strašně moc. Cítím se jako Carles Puyol, když byl kapitánem Barcelony. A pokud mě vedení na trade deadline nepošle pryč za nějaké picky, tak si, stejně jako Carles, nedovedu představit oblékat jiný dres.

Jak by si popsal svůj styl vedení – jsi spíše „hecíř“, který tým burcuje emocemi, nebo klidný stratég?

Myslím, že na hlasité hecování máme v týmu jiné kousky. Zároveň nejsem ani úplně klidný, ani stratég. Asi tak budu něco mezi. Jakožto jeden z nejstarších (bohužel) hráčů v týmu budu chtít kluky podporovat, aby na sobě dál pracovali a bavilo je to.

Jaká je podle tebe aktuální nálada a soudržnost v týmu před startem druhé sezóny v 1. lize?

Nálada je určitě dobrá. Do týmu nám přibylo pár hráčů s maturitou, a dokonce i nějaké vysokoškolské tituly (mezi nimi i magisterský), takže věřím, že se vyšší inteligence týmu projeví na hřišti. Bohužel nám nejspíše přibude i nějaký ten odchod, ale jinak se všichni na novou sezónu a hlavně florbalové tréninky v hale moc těšíme.

Co je největší síla vaší party a na čem naopak musíte nejvíc zapracovat?

Již to bylo zmíněno vícekrát, ale největší sílou je určitě skvělá parta, kterou tady máme. Dále bych rád zmínil dva často opomíjené strůjce úspěchu – asistenta trenéra Páju Fleischmanna, kterého bych se nebál označit za florbalového Luise Enriqueho, a Tondu Harapáta, který zase florbalem žije na hřišti i mimo něj. To nám dle mého extrémně pomáhá. Zapracovat bychom určitě chtěli na několika taktických záležitostech a větší variabilitě v útoku.

Jak řešíš případné neshody nebo napjatou atmosféru v kabině po prohraném zápase?

Z 99% je na jakékoliv neshody zapomenuto do 24 hodin a všichni jsou už ready na další zápas. Pokud je však nějaká delší série nepovedených výkonů, není nic, co by nespravilo tekuté zlato po zápase u Jumba.

Na koho z týmu se teď budeš nejvíc spoléhat, když potřebuješ v šatně nebo na hřišti pomoct srovnat řady?

Jednoznačně to budou starší kluci – Štěpa Maixner a Dan Venouš. Pro ně to však nebude nic nového, fungují takto už delší dobu. Zároveň si ale myslím, že každý přispěje svým dílem, a proto to u nás pak dobře funguje.

Poloprofesionální sport je náročný na skloubení s prací nebo školou. Jak zvládáš náročný harmonogram tréninků a víkendových zápasů z pohledu regenerace?

K tomu mám jen 4 věci – kuře s rýží, červené brýle, magnesium bisglycinate a víkendová dávka zápasů NFL a NHL.

S jakými osobními a týmovými ambicemi vstupuješ do nadcházejícího ročníku?

S přibývajícím věkem se více soustředím spíše na týmový než individuální úspěch. Cílem je opět se dostat mezi nejlepších 8 týmů a v play-off se už může stát cokoliv. Pokud k tomu pomůžu jakýmkoliv způsobem, budu rád.

Je v soutěži nějaký soupeř, na kterého se vyloženě těšíš?

Jsem zvědavý na nově příchozí týmy a to, jakým stylem budou hrát. Nejvíce se však těším na jakýkoliv domácí zápas s našema fanouškama.

Co by si vzkázal našim fanouškům, a proč by si diváci neměli nechat ujít naše domácí zápasy?

Prvně bych jim chtěl poděkovat za podporu, kterou nám celou dobu dávají. Moc to pro nás znamená. Jsme asi jediný tým v lize, který dokáže porazit první celek v tabulce rozdílem třídy a následně si ani neťuknout s nejhorším týmem soutěže. Nikdy tak nevíte, co čekat a zápasy jsou pokaždé zajímavá podívaná plná emocí ze střídačky – děláme to pro vás:).